Nejčtenější články
Hovory s Annamalai svámím 22
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
HOVORY O SEBEREALIZACI
Annamalai svámí
přeložil Rudolf Skarnitzl
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
Otázka: Realizoval jste, svámí, átmana?
A.s.: Ano, ale je to jaksi podivná otázka a jak na ni odpovědět. Je to podobné, jako když se někoho zeptáte, zda se stal lidskou bytostí. Je stále lidskou bytostí. Nemusíte nic udělat, abyste se jí stal. Samozřejmě jste lidskou bytostí, tak zřejmě, až je podivné tu otázku vůbec pokládat.
Otázka: Pro mě to není samozřejmé.
A.s.: Pak najděte, kdo jste.
Otázka: Jak člověk zjistí, kdo je?
A.s.: To zjistíte, jestliže neustále budete provádět sebezkoumání. Zeptejte se sám sebe. Jsem já tělo? Jsem mysl? Poznáte, kdo jste, když se sebezkoumání prohloubí.
Otázka: Jak vám to dlouho trvalo, než jste to zjistil?
A.s.: Když je člověk zralý, může realizovat v jediném okamžiku. Když nejste zralý, musíte se zabývat sádhanou, abyste mohl Pravdu vnímat.
Otázka: Ke které kategorii náležíte?
A.s.: Sloužil jsem Bhagavánovi přes 12 let. Pak jsem přišel sem, protože jsem toužil být více upevněn v átmanu. Po několika letech sádhany jsem realizoval átmana.
Otázka: Je svámí naprosto upevněn v átmanu?
A.s.: Ano.
Otázka: Co se s vámi děje v hlubokém spánku? Je to stejné, jako když bdíte?
A.s.: Ano.
Otázka: Doslechl jsem se, že když lidé přišli do blízkosti Ramany Maháršiho, pociťovali pronikavý mír. Když zde sedím, v přítomnosti svámího, nic takového nepociťuji. Proč tomu tak je?
A.s.: V přítomnosti Bhagavána nepociťoval každý člověk mír. Mádhava svámí sloužil Bhagavánovi mnoho let jako jeho osobní sluha, ale tvrdil, že nepociťuje mír. Míval obdobné stížnosti jako vy. Později říkal: „Lidé prohlašují, že jakmile jsou v přítomnosti Bhagavána, pociťují nesmírný mír. Když však vstoupím do Bhagavánovy haly, je to pro mne peklo.“
Říkám vám to, protože odpověď na vaši otázku je tato: „Zda v přítomnosti džňánina pociťujete mír, závisí zcela na vaší zralosti.“ Lidé, kteří jsou zralí, jsou citliví na přítomnost džňánina. Jakmile vstoupí do přítomnosti džňánina, okamžitě zažijí mír. Ostatní musí čekat. Poupata, která jsou připravena rozkvést, se otevřou, jakmile na ně dopadnou sluneční paprsky. Ta, která nejsou připravena, musí čekat.
Otázka: Jinými slovy, je to z důvodu mé nezralosti, že nepociťuji mír v přítomnosti svámího?
A.s.: Nevyslovujte o sobě takový posudek. Nemyslete si, že jste nezralý. Když se budete takových a podobných myšlenek držet, bude to pro vás překážkou k realizaci, protože Pravda je již ve vás.
Otázka: Ale svámí právě prohlásil, je-li někdo zralý, je schopný v přítomnosti džňánina pociťovat mír.
A.s.: Zralost a nezralost náleží mysli. Vy nejste myslí, jste již átman.
Otázka: Jsou nějaké stupně v realizaci átmana? Např. Ramana byl široko daleko prohlašován za Sadgurua. Je vaše poznání stejné jako Ramanovo?
A.s.: Před sebou vidíte velikou lampu. Vaše vlastní lampa není zapálená. Přineste svou lampu k oné, která již hoří. A když od zapálené lampy odcházíte, máte svou vlastní lampu také již zapálenou. Ať jdete kamkoli, vaše vlastní světlo vám od toho okamžiku svítí. Stav džňány je stejný pro všechny. Každý, kdo realizuje átman, je ve stejném stavu míru, který přesahuje mysl.
Ačkoli zkušenost átmana je ve všech případech stejná, přece je pravdou, že někteří džňáninové pomohou velkému množství lidí, zatímco jiní, kteří mají stejné osvícení, pomohou jen několika lidem. Někteří džňáninové vůbec nevyučují. Žijí zcela obyčejný život a jen zřídkakdy, zdali vůbec, jsou poznáni, čím opravdu jsou.
Voda může být ve studni, nebo může být v jezeru. Je to stejná voda, ale jeden z těch zdrojů může uhasit žízeň více lidem než ten druhý. Malá lampa může osvětlovat místnost, zatímco velká může svítit na celou ulici. Bhagaván byl jedním z těch oslňujících světel, které bylo schopné svítit na rozlehlou oblast. Vedl a přinesl světlo mnoha lidem.
Otázka: Svámí říká, že někteří džňáninové jsou velkými světly a jiní jsou malými. Je možné, že se malá světla stanou většími, nebo zůstanou vždy stejná?
A.s.: Ať jdete ke kterémukoli světlu, vždy zůstává stejné. Světlo lamp je jen příkladem. Snažím se vysvětlit, že jen málo lidí má schopnost vést velké množství lidí k Pravdě. Realizovat Pravdu je jedna věc, ale vést k ní jiné je něco jiného. Pokud se týká vedení jiných, džňáninové nejsou stejně schopní.
Otázka: Má otázka zněla: „Budou se malé lampy zvětšovat, nebo je jim navždy určeno, aby byly malé?“
(Jeden stoupenec A.s., který byl přítomen, byl způsobem kladení otázek roztrpčen, skočil jim do řeči a řekl: „Proč opakujete tu otázku? To jste přišel, abyste svámídžiho zkoušel?“)
A.s.: Tento způsob dotazování vám nepomůže při realizaci átmana. Takové otázky vás opustí, když budete opravdu toužit po realizaci. Vaše mysl se pak nebude zabývat takovými myšlenkami. Můžete klást mnoho otázek a já budu odpovídat a můžeme tak hodiny pokračovat, ale jak vaše otázky, tak mé odpovědi vám nepřinesou uspokojení. Budete-li mít ve vaší mysli prostor pro takové otázky, pak vás to nepovede ke zkušenosti átmana.
Radím vám, abyste se sám sebe zeptal: „Kdo klade tu otázku? A kdo dostává odpověď?“ Když zaujmete ke svým pochybám takový postoj, pak vaše hledání zdroje vás přivede zpět k átmanu. Tam není místo pro otázky a odpovědi. Tam je jenom mír.
Pokračování příště...