Nejčtenější články
Perličky moudrosti vyprávějí... 13
Z knihy Rudolfa Skarnitzla
Pokračujeme dalšími indickými povídkami...
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
ZAMÝŠLEJ SE NAD HŘÍCHY JINÝCH A ZAČNEŠ SÁM HŘEŠIT
Jakýsi sannjásin žil v blízkosti chrámu. Naproti přes ulici byl dům, kde žila prostitutka. Jelikož vídával u jejího domu stálý sběh mužů, sannjásin si ji zavolal a vytýkal jí, že je velkou hříšnicí, že hřeší dnem i nocí a že se jí jednou velmi zle povede.
Ubohá prostitutka si uvědomila míru svých špatných činů a velmi zesmutněla. Začala se modlit k Bohu s opravdovou lítostí a prosila ho úpěnlivě o odpuštění. Jelikož však prostituce byla její jediné zaměstnání, nebyla schopná najít jiný způsob, jak si sehnat obživu. Tak se stalo, že kdykoliv její tělo hřešilo, vytýkala si to se stále větší kajícností a o to více se modlila k Bohu, aby jí odpustil.
Sannjásin, jak se na dům a na její počínání díval, nespatřil zjevně žádnou změnu, která by svědčila, že se prostitutka jeho radou zabývala. Přišlo mu na mysl, že by bylo zajímavé vědět, kolik lidí tuto ženu navštěvuje. Od toho dne dával stranou vždy oblázek, kdykoliv někdo vstoupil do jejího domu. Během doby se nashromáždila pěkná halda oblázků.
Jednoho den sannjásin prostitutce řekl: „Ženo, copak nevidíš tu haldu? Každý oblázek představuje jeden smrtelný hřích, kterého ses dopustila, a ty si v tom libuješ, přestože jsem tě varoval, abys se zlými skutky skončila. I nyní ti při pohledu na tvé nahromaděné hříchy říkám, střez se svých špatných skutků!“
Chudák ubohá, začala se třást po celém těle a v slzách bezmocnosti se modlila k Bohu, volajíc ve svém nitru: „Ó Pane, cožpak ty mne neosvobodíš od toho bídného života, který vedu?“ Modlitba byla vyslyšena. Toho dne navštívil anděl smrti její dům a její pozemská existence skončila. Zvláštní vůlí Boží se stalo, že sannjásin zemřel ve stejný den.
Poslové Višnua sestoupili z nebes, vzali duchovní schránu kající se prostitutky a odnášeli ji k nebeským končinám, zatímco poslové boha smrti, Jamy, spoutali ducha sannjásina a vlekli jej dolů do nižšího světa.
Když sannjásin spatřil štěstí prostitutky, vzkřikl hlasitě: „To je tvá hluboká spravedlnost, Bože? Strávil jsem celý život v askezi a chudobě a vlečou mě do pekla, zatímco tamta prostitutka, jejíž život byl jedním skutkem hříšnosti, je odnášena do nebes!“
Jakmile to zaslechli poslové Višnua, odvětili mu, že Boží rozhodnutí jsou vždy spravedlivá: „Jak smýšlíš, tak sklízíš. Strávil jsi svůj život ve vnější okázalosti a ješitnosti. Usiloval jsi o čest a slávu a Bůh ti dal obojí. Tvé srdce však nikdy po něm opravdově netoužilo. Prostitutka se upřímně modlila k Bohu dnem i nocí, ačkoli její tělo hřešilo každou chvíli. Pohleď, jak dole zacházejí s tvým a jejím tělem. Jelikož jsi nikdy svým tělem nehřešil, ozdobili ho květinami a věnci a nesou je k posvátné řece. Ale tělo prostitutky, které hřešilo, trhají v tu chvíli šakalové a supi. Protože však měla čisté srdce, odchází do příbytku čistých. Tvé srdce se stále zabývalo jejími hříchy, a tak se stalo nečisté! Proto odcházíš do říše nečistých. Ty jsi byl pravou děvkou, ne ona.“
Přechozí povídky:
Díl 12. Indické povídky: Nedovol, aby tvé pobožnůstkářství otupilo tvůj sluch
Díl 11. Indické povídky: V pralese světa
Díl 10. Indické povídky: To vše kvůli jedné bederní roušce
Díl 9. Indické povídky: Chuďas, jogín a karman
Díl 8. Indické povídky: Asketa a bohyně
Díl 7. Indické povídky: Nebe a hinduista, Guru a jeho učení
Díl 6. Indické povídky: Vůně prostředí, Sedm džbánů
Díl 5. Indické povídky: Sádhu a nadpřirozené síly, Světec a had
Díl 4. Indické povídky: O panditovi, který..., Vlivnější než guru, Má studna - můj svět
Díl 3. Indické povídky: Opravdovost; Podobenství
Díl 2. Indické povídky: Bůh je ve všem, ale...; Buď tím, čím jsi; Nárada a duchovní pýcha