Nejčtenější články
Hovory s Annamalai svámím 30
ČETBA NA POKRAČOVÁNÍ
HOVORY O SEBEREALIZACI
Annamalai svámí
přeložil Rudolf Skarnitzl
Texty uvádíme s laskavým svolením dcery pana Skarnitzla a držitelky autorských práv paní Jany F.
Otázka: Ve svámího knize jsem se dočetl, že jste rád dopíjel vodu, kterou Bhagaván nechal ve svém šálku. To je určitý druh rituálu, který dlouho přetrvával, když jste byl v Ramanášramu. Činí svámí rozdíl mezi obyčejnými rituály a přijímáním zbytků od gurua?
A.s.: Když jsem pracoval v ášramu, měl jsem ve zvyku pít vodu, ve které si Bhagaván oplachoval ruce. To jsem stihl 2x až 3x za den. I když jsem se odstěhoval do Palakottu, přece jsem příležitostně tuto vodu pil, protože Mudaliar Patti mi tu vodu někdy přinesla. Věděla, že tu vodu mám rád a že jsem zvyklý ji pít.
Sundaram: Jednou jsem se zeptal svámího, proč po té vodě tak dychtí? Zdůvodnil mi to povídkou, kterou četl, když ještě žil v rodné vesnici. Povídka byla o mudrci jménem Pattináthar. Žil se svým žákem Badragirijarem ve vesnici Tiruvidaimarudur.
A.s. (pokračuje): Ti dva dávali každý den zbytky svého jídla psovi. Po nějakém čase pes zemřel a narodil se jako princezna na dvoře krále z Benáresu. Když dospěla, král ji chtěl provdat, ale ona odmítla a prohlásila, že by chtěla namísto svatby navštívit mudrce jménem Pattináthar, který žil v Tiruvidamaruduru. Když král seznal opravdovost jejího rozhodnutí, dal jí osobní souhlas, aby se s oním mužem setkala. Jakmile tam dorazila, Pattináthar ji poznal a řekl svému žáku, že ve svém předchozím životě byla psem, kterému poskytovali zbytky jídla.
Pak Pattináthar řekl: „Dosáhne osvícení, protože jedla ono jídlo.“ Žáku se tomu nechtělo uvěřit a zeptal se: „Jak je možné, že pes se zrodí jako lidská bytost? A jak může dosáhnout osvícení pouze tím, že pojídala zbytky jídla?“
Pattináthar mu odpověděl: „Pojď, ukážu ti něco,“ a potom šel do blízkého chrámu Šivy a žák s princeznou šli za ním.
Když všichni stáli v Šivově chrámu, objevil se před nimi samotný Šiva ve tvaru světla. Světlo pohltilo jak žáka, tak princeznu a Pattináthar zůstal sám.
Zeptal se Šivy: „Nyní jsem na světě sám. Prosím, vy jev mi, jak se mohu do Tebe ponořit?“
Šiva mu odpověděl: „Vezmi si tuto hořce chutnající cukrovou třtinu a navštěvuj mé chrámy. Pokaždé, když navštívíš nějaký můj chrám, ochutnej cukrovou třtinu. Bude-li chutnat sladce, pak v onom chrámu dosáhneš samádhi a staneš se se mnou Jedno.“
Pattináthar poslechl a navštěvoval Šivovy chrámy, což trvalo mnoho let. Pokaždé však třtina chutnala hořce. Nakonec dorazil do Tiruvantiaru, což je malé městečko nedaleko Madrasu. Kousl do třtiny a okamžitě pocítil na jazyku sladkou chuť. Vzápětí dosáhl mahásamádhi a jeho tělo zmizelo.
Vzpomínka na tuto povídku mě přiměla k tomu, abych pil vodu po Bhagavánovi.
V třicátých letech, když jsem v ášramu sloužil Bhagavánovi, dostal jsem najednou silné bolesti žaludku. Jeden z Bhagavánových stoupenců byl lékařem. Rozhodl se, že mě pošle na prohlídku do Madrasu. Při prohlídce však příčinu mých žaludečních bolestí nenašli. Když jsem se chystal vrátit do ášramu, vzpomněl jsem si na povídku s Pattinátharem a rozhodl jsem se, že navštívím cestou chrám v Tiruvantiaru. Doslechl jsem se, že když se Pattináthar v tomto místě odhmotnil, zanechal tam po sobě Šivův lingam. Když jsem vstoupil do chrámu, abych se poklonil v místě jeho samádhi, zjistil jsem, že tam lingam stále je.
Pokračování příště...
Předchozí části: